Tomáš Štítný

První český filosof a prozaik Tomáš Štítný se narodil kolem roku 1333 na otcovské tvrzi Štítné u Nové Včelnice. Zemanský synek ze zapadlé vsi byl již od mládí lačný po vědění. Opustil rodnou jihočeskou tvrz, své sestry Peltrátu a Annu a odešel na studia na pražskou univerzitu. Mistrem ani bakalářem se sice nestal, ale přesto měl pražský pobyt rozhodující význam pro jeho další životní dráhu. Slyšel zde slova vynikajících osobností, zvláště Jana Milíče z Kroměříže, a sál do sebe sociální i literární kvas doby. I když se v padesátých letech 14.století na svou tvrz vrátil, oženil se a věnoval hospodářství, zajížděl i potom často do Prahy, a když ovdověl, odstěhoval se do ní natrvalo.

Do dějin české literatury se Štítný zapsal jako autor Knížek šesterých o obecných věcech křesťanských, později rozšiřovaných a obměňovaných v Knihy naučení křesťanského. Obecnými věcmi křesťanskými je zde míněna praktická mravní výchova. Jeho nejhlubším dílem jsou Řeči besední, mající formu rozhovoru mezi otcem a dětmi.

Jako spisovatel pracoval Štítný dvojí metodou. Sám své spisy dělí na "ze své hlavy", tj. původní a na "vyložené", tj. přeložené. Při své literární práci řešil obtížné jazykové i umělecké problémy. Musel vytvořit české větosloví, které by bylo schopné tlumočit složité latinské větné konstrukce a přitom zachovat původní smysl. Štítný se tu projevil jako neobyčejně nadaný znalec jazyka, který vhodně sloučil prvky cizí i své v organický kompoziční celek.

Jeho zásluhou se tematika dosud pěstovaná pouze za zdmi klášterů stala přístupnou širokým vrstvám lidu. Neústupný ve svém češství neustal Štítný česky psát, třebaže narážel na odpor učenců z univerzity. Našel však i obhájce - Jihočecha, kterým byl Vojtěch Raňkův z Ježova, představitel učenecké proticírkevní opozice.

Štítný, vrstevník Jana Lucemburského i Karla IV., žil ještě za vlády jeho syna Václava IV. a byl současníkem Husovým.

Zemřel někdy v rozmezí let 1401 až 1409, kdy již odpor lidu proti bezpráví vrchnosti dával tušit přicházející bouři. Značná časová vzdálenost nás dělí od jeho středověkého myšlení a ani jeho češtinu už dnes nečteme bez obtíží. Jeho přání naučit lidi správně a krásně žít, má však svou platnost i po staletích.