Štěpán Polášek

Spisovatel Štěpán Polášek se narodil 11. prosince 1893 ve Vnorovech, okres Hodonín na Moravě. Vystudoval gymnázium v Uherském Hradišti a stal se učitelem. Do Nové Včelnice přišel v roce 1927 a stal se zde roku 1939 ředitelem měšťanské školy. Dal si postavit rodinný domek čp. 254 (dnes Kubínovi) v Nové čtvrti. Zde žil se svou manželkou, učitelkou ručních prací a dvěma dětmi, dcerou Hanou a synem Zdeňkem. Jeho koníčkem byla literatura pro mládež, kterou chtěl obohatit jak vlastní tvorbou, tak bohatou činností kritickou. Byl uznávaným teoretikem dětské literatury. Po dlouhá léta psal recenze knih pro mládež do časopisů Úhor, Komenský, Národní učitel a Měšťanská škola. Byl také členem komisí pro tvorbu a schvalování učebnic mateřského jazyka.

Již v roce 1917 vydal sbírku veršů "V zátiší i bouři", kterou však počítal spíš k hříchům svého mládí.  V roce 1923 vydal knížku povídek ze života dětské drobotiny svého kraje - Slovácka "V dědině i za humny". V roce 1927 vydal knížku veselých scén ze Slovácka "Vonička z pcháčí", psanou nářečím a v roce 1929 vydal pro mládež knížku povídek o slováckých dětech "Pupence", v roce 1931 podobnou povídku "Bujná krev". Pro nejmenší děti napsal knížku "Kolo, kolo mlýnské" a v roce 1935 vyšla pro nejmenší čtenáře knížka "O toulavé Haničce" s obrázky Františka Hlavici a roku 1937 pokračování "Hanička a její čtyřnozí přátelé". Kromě toho zdramatizoval povídky Růženy Svobodové "Přítel" a "Šaškovo pokání". V roce 1937 vydal stručný nástin literatury pro mládež pod názvem "Česká literatura pro mládež". Téhož roku vydal knížku "Recepty na duševní pokrmy pro mládež" s dřevoryty A. Burky. Své literární práce psal též pod pseudonymem Topol. Pouštěl se do psaní divadelních her. Napsal krátké aktovky "Před svatbou", "Konec slávy", Pod okénkem" a pro dětské jeviště "Strašidlo", "Rozbořené hnízdo", "Apríl" a "Malý gentleman". Některé z nich a také jeho dramatizace Twainovy povídky "Princ a chuďas" byly vysílány rozhlasem. Sbíral také paměti novovčelnických dělníků a různé události z města a okolí. V roce 1946 vyšla jeho poslední knížka, psaná společně s J. Honnerem, "Na slunci a u vody", věnovaná památce kamenického učitele Sadílka, který zemřel v koncentračním táboře.

Štěpán Polášek zemřel 4. června 1964 v nemocnici v Českých Budějovicích, kde se též konaly smuteční obřady v místním krematoriu.