Navigace

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 1 2 3 4 5

PROVOZNÍ DOBA ÚŘADU

Po 8:00 - 11:30   12:00 - 17:00
Út 8:00 - 11:30   12:00 - 15:00
St 8:00 - 11:30   12:00 - 17:00
Čt 8:00 - 11:30   12:00 - 15:00
8:00 - 12:00        
ÚŘEDNÍ DNY - PONDĚLÍ A STŘEDA

PROJEKTOVÉ STUDIE

DŮM SLUŽEB

situace

přízemí

patro

pohled

pohled 2

perspektiva

 

ČP. 56 V ULICI B. SMETANY

kompletní studie

 

STUDIE DOPRAVNÍHO ŘEŠENÍ SÍDLIŠTĚ NA HLINĚNCE

situační náhled studie

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Aktuální počasí

Počasí dnes:

24. 4. 2019

oblacnosde

Bude polojasno až oblačno, na východě až zataženo a ojediněle přeháňky. Denní teploty 20 až 24°C. Noční teploty 11 až 7°C.

Přehrát/Zastavit Další

Obsah

Kostel

Typ: ostatní
KostelKostel Nanebevzetí Panny Marie - historie a fotografie

byl přestavěn roku 1786 ze stávající kaple P. Marie Novovetinské (Novovčelnické od 12. 5. 1950)Celá budova má tři znatelné části, tak jak byla kdy stavěna a přistavována.

Původní přední část dostavěná roku 1662 je okrouhlá rotunda ve slohu románském. Tato stavba nestačila všem poutníkům, kteří sem o každém mariánském svátku přicházeli ze vzdálených farností. Význam tohoto poutního místa rostl, a proto bylo přikročeno roku 1786 k přístavbě druhé části mezi mohutnými oblouky. Poslední rozšíření chrámu bylo dokončeno roku 1834, kdy byla vystavěna věž před hlavním vchodem a celá nynější chrámová loď. Oba přístavky byly stavěny ve slohu novorománském.

Na východní straně je kamenná okrouhlá rotunda (nyní vlastně apsida), z niž vyrůstá pět stěn osmiúhelníku poněkud vybočeného. Zdi končí mělkou římskou bez profilování. Z obou ostatní jsou přístavky. Na straně evangelní je přistavena sakristie a na straně epištolní malá místnost pro vrchnost, která tam bývala přítomna bohoslužbám. Místnost je spojena oknem s chrámovou lodí. Následuje pak novější část kostela stavěná na základech ze smíšeného zdiva.

Ve středu západního průčelí stojí dvoupatrová věž. Fasáda prvního poschodí je horizontálně profilována. V prvním poschodí je věž fasádně zúžena. Fasáda druhého poschodí je hladká, znázorňující pouze na okrajích vazba rohových kvádrů.

Vlastní věž je vlastně průnik dvou jehlanů. Spodní jehlan je čtyřboký o nízké výšce, horní jehlan pak osmiboký o menší základně, stavěný průčelně s jehlanem spodním. Věž je zakončena jednou hlavicí, z níž vyrůstá normální latinský kříž.

Hlavní vchod není ozdoben. Jsou to prosté dveře zasazené v kamenných zárubních, s rozšiřujícím se ostěním překlenutým stlačeným obloukem.

Okna jsou po obou stranách lodi.

V nové části je jich po obou stranách pět. V starší části pak na straně epištolní dvě, na straně evangelní jedno. Druhé okno bylo částečně zakryto přístavbou sakristie, a bylo proto zazděno až k oblouku. Všechna okna jsou malá, ukončená polokruhovitě normálním obloukem. Ostění se rozšiřuje pouze dovnitř a je zakončené stlačeným obloukem.

Z vnější strany se jeví apsida plokruhová. Předpokládali bychom tedy, že i vnitřní část je taková. Ale nikoliv. Asi třetina původní rotundy byla později zazděna, takže za oltářem vzniká rovná zeď, která až na stranách je pa vykroužená. Tato vnitřní zeď vznikla mnohem později, zřejmě až tehdy, když za oltář bylo uloženo srdce hraběte Bernarda Františka de la Saga Paradox, tehdejšího majitele Včelnice. Tím byl ovšem porušen původní vzhledem. Na zdivo původní rotundy bylo později, v roce 1786 postaveno osmiúhelníkové kněžiště nově stavěného kostela. Strany osmiúhelníku jsou mírně vybočeny. Presbyterium jest zaklenuto osmiúhelníkovou klenbou s dutým svorníkem. Dutinou asi visíval provaz od zvonu, který byl před postavením věře zřejmě umístěn ve střeše nad oltářem. Kněžiště je odděleno od ostatní části kostela mohutným obloukem.

Druhá část z roku 1786 je zaklenuta klenbou rotačního elipsoidu spočívající na čtyřech pásech normálně obloukovitě sklenutých, jejichž patky jsou zapuštěny. Dva protější mohutné oblouky, a to na straně východní a severní, dávají tušit, že zde asi měl být kostel obohacen o příčnou loď. Nestalo se ta. Oblouky jsou vyplněny zdí, na níž se jen krčí sakristie a chudá místnůstka pro patrony.

Třetí část z roku 1834 je značně rozšířena. Nosnou funkci mají opět stěny, připomínající svou mohutností novorománský sloh. Na rozdíl od dřívějších částí není tato zaklenuta, nýbrž je zastropena trámovým stropem s rovným podhledem. Malba na stropě však velmi pěkně znázorňuje kazetový strop trámový.

Chór a varhany spočívají na románské klenbě. Tato část je typicky novorománská s mohutnými cihlovými sloupy a pilastry bez patek. Hrany sloupů jsou otupeny. Hlavice je deskovitá, románsky profilovaná.

Tato část je po šířce souměrně rozdělena na tři díly, z nichž oba krajní jsou zaklesnuty stlačenou bání na pásech upínajících se do pilířů a pilastrů. Střední díl obdélníkového půdorysu je sklenut stlačenou klenbou rotačního elipsoidu.

Vchod do kostela vede úzkým věžním prostorem krytým pásem valené klenby.

V presbyteriu je na třech stupních vyvěšen hlavní oltář.Byl posvěcen 26.června 1900.Je trojdílný.Střední část je nesena dvěma sloupy s římsko-korintskou hlavicí a celá tato část vypadá jako pěkně vypracovaný románský portál,uprostřed něhož je obraz Nanebevzetí Panny Marie od malíře.F.Čermáka z roku 1862,malovaný na plátně. Panna Maria s krásnou dívčí tváří se vznáší vzhůru do otevřeného nebe, kam lehoučký úsměv na snědé tváři. Není to městská bledá dívka,ale snědá venkovanka se závojem nazad splývajícího dlouhých tmavých, lehce zvlněných vlasů.Ruce jsou rozpaženy, jako kdyby chtěla naposled obejmout všechny na zemi,kteří ji milují, a spočinou pak šťastně v náruči čekajícího Syna. Je oděna v červený prostý splývající šat, jen kolem nohou větrem zvlněný a odkrývající špičky malých nohou. Přes rameno má přehozený a k pasu připevněný modrý plášť, v jehož záhybu je větším dílem ukryta levá paže, kdežto pravá je volná. Otevřené dlaně snad značí vůli rozdat a vyprosit mnoho milostí pro své ctitele. Z celé postavy poměrně oděné se  rozlévá jasná záře, která k okrajům, obrazu přechází v lehké mráčky plné hlaviček andělů a andílků. Nahoře po stranách se skoro ztrácejí v mlze. Vpředu však jsou stále jasnější. Jsou roztomilí ve svém nenuceném spočínání. Jeden se modlí, dva si něco vypravují šeptem, jiný jako by chtěl na sebe upozornit, se snaží dostat před všechny ostatní, zatímco ten vedlejší oslněn krásou a majestátem Matky Boží se krčí k obláčku. I ten nejpřednější, který se vznáší skoro nad apoštoly, se svou světlou hlavičkou, modrýma očima a oblýi tvary nevypadá jako sférická bytost, ale jako rozkošné dítě, nesoucí v levici nádhernou bílo lilii (odznak nevinnosti) a pravicí upozorňuje všechny, aby si povšimli, komu patří. Neposkvrněnému početí. Dole pod oblakem se klene krásné modré nebe rozjasněné při obzoru. Zde je dvanáct postav, dvanáct tváří apoštolů, zachycených v okamžiku, když překvapení přestali truchlit nad Matkou a jsou svědky jejího Nanebevzetí. Jso to krásné velebné postavy. Zády poobrácen stojí se sepjatýma rukaa a nábožně zdviženou hlavou Miláček Páně, oděn zeleným rouchem, přes něž má přehozen červený plášť. Na ramena mu splývají lehce kadeřavé vlasy kaštanové barvy. Jen tušíme jeho uslzený pohled sledující radostně nanebevzetí. A v tom postoji je tolik pokory a krásy! Upoutá nás oduševnělá tvář Petrova i všechny ostatní tváře rybářů – světců – apoštolů. Jsou seskupeni kolem částečně předními postavami skrytého katafalku, na němž vidíme jen růže.Tento vzácný obraz byl očistěn podle rady malíře konzervátora děkana Bedřicha Kamarýta a vsazen do nového rámu v novém oltáři. Postranní menší části hlavního oltáře jsou vlastně malé kapličky spočívající na pilířích. Jsou neseny opět sloupy se zlacenými hlavicemi. Nad střechou kapliček stojí zvonice s čtyřmi románskými okénky. Jsou zde postaveny sochy andělů. V úzkém prostoru kapličky na evangelní straně stojí socha sv. Václava, patronů české země.

Všechny tyto sochy, jakož i sochy na postranní oltáře sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny zhotovil sochař Josef Krejčík z Prahy.

Celý oltář je vyroben z tvrdého dubového dřeva. Hlavice sloupů jsou zlaceny. Z tvrdého dřeva zdobeného zlacením je vyroben i svatostánek, umístěný souměrně uprostřed hlavního oltáře na obětním stole. Opakují se u něho přesně tytéž znaky a formy jako jsou na střední části oltáře, ovšem všechno je velmi zmenšeno. Opět sloupy s římsko-korintskou hlavicí nesou oblouk zdobený obloučkovým vlysem, nad nímž je převýšený tympanon. Uprostřed tohoto portálku však není obraz, ale dvířka nesouc zlatý latinský kříž se zlatým tělem Ukřižovaného, uprostřed zlacených stylizovaných květů a listů vinoucích se do obrysu srdce.

Na svatostánku stojí milostná soška Panny Marie Novoetinské. Je zhotovena z lipového dřeva jako věrná kopie sošky Panny Marie z Alt Oetingu v Bavořích. Vznikla prokazatelně na počátku 17. stol. Je umístěn na stupňovitém osmiúhelníkovitém podstavci. Tělo panny Marie je mírně vychýleno vlevo a vyváženo tělíčkem Jezulátka, které sedí vzpřímeno na pravé paži. Jezulátko drží v levé ruce křížek, na který hledí. Jeho počínání je sledováno Pannou Marií, jejíž mírně nachýlená hlava je k němu poobrácena. V levé ruce nese žezlo. Oděna je v šat, který se pohybem ruky zvlnil. Přes něj je přehozen plášť, upevněný vpředu sponou ve tvaru štítu. Hlava Panny Marie a hlavička Jezulátka je ozdobena korunkou. Gotické ozdoby byly porušeny v pozdější době vkládáním broušených drahokamů. Vrchní korunky na hlavě Panny Marie i Jezulátka byly přidány později a nesou znaky barokní.

Hlavní oltář zdobí pěkné barokní svícny. Vyrobeny jsou ze zinkového plechu. Spodní část vypadá při zběžném pohledu jako list vinné révy. Jsou však na ní vytepány hlemýždí ulity a rozvinuté drapérie. Všechno pak tvoří svými spirálami a záhyby skutečně barokní tvar, z něhož vyrůstá bohatě profilovaný a zdobený dřík, nesoucí nahoře hlavicí a trn pro svíčku.

Postranní oltáře jsou dva a jsou umístěny v nejnovější části kostela po stranách oblouku oddělujícího obě části na rozšířené průčelní stěně. Jsou opět trojdílné, avšak ne tak bohatě zdobené. Na svatostánku oltáře na evangelní straně jest socha sv. Anny s P. Marií, která čte svitek Zákona. Na oltáři na straně epištolní, je pak socha sv. Jana Nepomuckého.

Kazatelna nese pouze prvky gotické. Je nesena šestibokým sloupem, kazatelna sama je však osmiúhelníková. Rámy výplní představují okna s gotickou kružbou. Na předních čtyřech dílech jsou obrazy čtyř evangelistů malované mastnou barvou na dřevě. Obrazy nebyly lakovány. Při podrobnějším studiu nás zaujme podoba sv. Jana Evangelisty, která se shoduje s podobou téhož světce na obraze, který považujeme za nejcennější ze všech. Býval kdysi v příbytku farářů působících ve zdejším kostele a nyní zdobí zimní kapli sv. Jana na faře. Podpis umělce je velmi neznatelný. Byl to pravděpodobně některý ze žáků Tkadlíkovy školy.

Obraz sám jekrásná romantická práce. Ústřední a jednu postavou je sv. Jan. Jasně rozlišena je jeho světlá postava před temným pozadím, jen za hlavou světcovou trošku neznatelně rozjasněným, aby jednak vlasy nesplývaly s pozadím a aby mohlo být dále pozadí opět ztemněno částí apokalyptického orla, přinášejícího světci brk – symbol psaní. Klidná a krásná světcova tvář, obrácená mírně vzhůru, hledí nádhernýma modrýma očima kamsi do neurčita. Domněnka, že hledí na brk přinášený orlem, není zřejmě správná. Sv. Jan má skvěle vymodelované obočí, úzký, mírně zvlněný nos, výrazné dívčí rty a špičatou bradu. Celý nádherný ovál obličeje doplňují světle kaštanové vlasy, rozčesané na pěšinku uprostřed hlavy a stáčející se na rameno v přirozených prstencích. Levá ruka, volně vyvýšená na otevřené knize, drží svitek pergamenu, na kterém je uveden letopočet vzniku obrazu (1864) a několik jiných nápisů s nečitelným podpisem umělcovým. Pravá ruka je pootevřená na stránkách otevřené knihy. Vzadu, částečně zakryt pláštěm, je na levé paži skvěle vypracovaný prostý zlatý kalich, v němž leží polorozvinutý had.

Světlo přichází z jediného neviditelného zdroje z pravé strany vpředu a osvětluje přímo pouze světce. Kozelně působí barevné reflexy vrhané rozsvětlenou barvou látky na plech. Celek je proveden ompozzičně i technicky skvěle. Obraz je namalován olejem na lněném plátně.

Shoda podoby světce na obou obrazech nasvědčuje tomu, že výplně byly malovány až po roce 1864. Nad kazatelnou je osmiúhelníková dřevěná stříška, zdobená po stranách gotickými zlacenými květy, vybíhajícími vzhůru v obloučky, nahoře pak spirálami, nesoucími čtyřúhelníky. Nad stříškou z mnohostěnu znázorňujícího Zemi, se vyvyšuje latinský kříž.

 

Křtitelnice je kamenná z roku 1866.

Lavice jsou z počátku minulého století. Jejich přední strany nese znaky tudorského oblouku, kdežto postranní části jsou zdobeny románským obloučkovým vlysem.

Roku 1894 byl postaven nový Boží hrob. Zhotovil jej místní truhlář Jan Setunský podle návrhu místního faráře Josefa Meleny.

Krásná věčná lampa s ocelovým lanem byla pořízena v roce 1902 Blažejem Schätingerem z Českých Budějovic.

Varhany nesou znaky převážně novorenesanční, ačkoli i zdeje opět patrný vliv románský. Klidná novorenesanční skříň je zdobena zlacenými stylizovanými kalichy květů. Výzdoba výplní s píšťalami s blíží slohu románskému. Středem výzdoby každé části výplně je románská růžice, od níž jako závěsy spadá zlacené mřížování, ukončené románským vlysem. V roce 1907 bylo namalováno na omítku kostela několik obrazů od jindřichohradeckého akademického malíře. Největším obrazem je Legenda o sv. Václavu, představující sv. Ludmilu, která učí sv. Václava Písmu svatému. Má a sobě prosté modré slovanské šaty s plachetkou, která jako závoj splývá z hlavy.

V kruhu na triumfálním oblouku je pěkně vypracovaný obraz sv. Josefa, pěstouna Páně.

V chrámové lodi mezi okny jsou krásné práce medailonkového typu, kde jsou vymalováni čeští patronové: sv. Vojtěch a sv. Prokop na evangelní straně a na straně epištolní sv. Cyril a sv. Metoděj. Na stěnách je ornamentální světlá a vzdušná výzdoba.

Také zvony na věži kostela Nanabevzetí Panny Marie mají svou historii. Původní menší zvon pukl a namísto něho povolilo c. k. místodržitelství výnosem ze dne 31. 1. 18790 koupit zvon nový, v ceně 100 zlatých a 80 krejcarů. Byly však provedeny sbírky, aby se mohl zakoupit zvon větší. Byl zavěšen a poprvé použit 14. 8. 1891 o hlavní pouze Nanebevzetí Panny Marie. Byla to velká slavnost a radost pro celou osadu i okolí.

Šestnáct let nato přišla zlá doba pro zvony. Na podzim roku 1917 si pro ně přišli rakousko-uherští vojáci z okolí Aše a Chebu. Předtím, na jaře roku 1917, zde sebrali staré cínové konvičky, starou měděnou kropenku, měděné tympany z kůru a z varhan vyrvali 32 cínových píšťal. Na řadě byly zvony. Po dlouhých domluvách a prosbách se podařilo P. Josefu Melenovi zachránit aspoň ten největší. Prostřední a umíráček strhli z věže a odvezli směrem k Kostelní Radouni a více je nikdo nespatřil.

V roce 1927 darovala slečna Božena Bednářová, zdejší rodička žijící v San Francisku, částku 10 000 korun na dva zvony. Byly ulity firmou Buřil a Riss v Kuklenách u Hradce Králové. Rozezněly se poprvé na druhý velikonoční svátek roku 1927. Jeden z nich váží 450 kg, je zasvěcený sv. Josefu a nese nápis: Svatý Josefe, oroduj za nás! Druhý zvon nese jméno Anna a je na něm prosba: Svatá Anno, oroduj za nás! Z chrámové věže se rozhlaholily společně tři zvony.

Za druhé světové války byly dva z nich opět odvezeny. V roce 1962 byl k jednomu zvonu, který zde zůstal, zavěšen zvon menší, darovaný pletárnou v Nové Včelnici. Tento zvonek se používá jako umíráček.

Zvon, který zde vydržel přes obě světové války, je z roku 18921. Je těžký asi 3 q a má jméno Jana Nepomucký, Má na sobě obraz sv. Jana Nepomuckého a náspis: sv. Jene Nepomucký, oroduj za nás! Ulil ho a. Pwrne r asyn v Českých Budějicích L. p. 1891nákladem osadníků, dobrodinců a studijního fondu.

V roce 1931 byly v kostele instalovány nové jesličky.

Novovčelnický kostel osvětluje krásný lustr darovanými sestřičkami z Javorníka v roce 1972. starý lustr byl přemístěn do pozadí kostela, kde krásně osvětluje Boží hrob a jesličky.

V roce 1961 byl kostel zvenčí opraven a částečně byly vyměněny okapy na kostele a na faře. Koncem roku 1966 strhal veliký vítr plech z věže kostela. Opravdu provedla firma bratří Runštuků z Trutnova. Věž se zaskvěla v plné kráse 18. 3. 1967.

Koncem měsíce října 1967 byl zrušen hřbitov kolem kostela v roce 1968 byl starý hřibtv a okolí kostela upraven na park.

V roce 1983 byla zahájena oprava kostela v Nové Včelnic. Nejdříve bylo postaveno lešení kolem věře a věž se začala pobíjet měděným plechem. Bylo třeba vyměnit trám,v e kterém byl vsazen kříž se dvěma kopulemi. Kříž má výšku 2,80 m a šířku 1,30 m, váží 47 kg. V jedné z kopulí byl uložen pamětní spis z roku 1893. V té době se věž opravovala – právě před 90 roky. Byla udělána nová kopule, celá věž nově nahozena natřena „akrobatem“. V roce 1984 byl takto opraven celý kostel. V červnu 1985 byla dokončena oprava střechy nad presbytářem, v srpnu 1986 vyměněno všech 17 okem v kostele. Okna jsou dvojitý, vyrobil je n. p. Památky v Pelhřimově. V roce 1988 byla opravena střecha sakristie. V roce 1991 byla provedena oprava střechy.

Takto opravený kostel Nanebevzetí Panny Marie v Nové Včelnici slouží věřícím v širokém okolí jako cíl jejich poutních cest.


Vytvořeno: 31. 10. 2016
Poslední aktualizace: 3. 12. 2016 18:27
Autor: Správce Webu