František Pravda

V Nekrasíně, který leží jižně od Nové Včelnice se narodil 17. dubna 1817 buditel a spisovatel, kněz František Pravda, vlastním jménem Vojtěch Hlinka. Spolu s Tomášem ze Štítného jsou ozdobou a...

Své dětství a mládí strávil Pravda na selském statku "u Hajných". Zde začal, veden svými rodiči, otcem Vojtěchem a matkou Kateřinou, poznávat malou ves s návsí a rybníčkem, v němž se odrážely dva bílé štíty jejich domu. Když mu bylo šest let, začal chodit do školy v Novém Etynku.

Radostnou změnou pro něho byl pobyt u strýce ve Žďáru na Moravě a později studentská léta v Jindřichově Hradci a nakonec ve Vídni. 7. října 1847 byl, po svém předchozím působení jako kněz v Jarošově a Kvilicích, jmenován vychovatelem u barona Sturmfedera v Hrádku u Sušice. Toto rozhodlo o jeho literární činnosti.

Dobrá znalost venkovského prostředí, živý smysl pro jeho svéráznost a dlouhý klidný život v ústraní, se zrcadlí ve spisovatelově díle. Řadu námětů přitom čerpal ze svého rodného kraje.

Pravda začal své povídky otiskovat od roku 1848 v různých časopisech (Poutník, Lumír, Posel z Prahy) a přispíval i do almanachů a kalendářů (Perly české, Pečírkův kalendář, Zábavník učitelský). V té době na něj působí i dílo B.Němcové, J. K. Tyla a K. H. Borovského. Pravda byl sice svými velkými vrstevníky zastíněn a neměl ani tolik uměleckého nadání jako oni, jeho ohlas však byl v tehdejší společnosti značný. Pravdovy povídky totiž pronikaly v kalendářích, časopisech a knižních souborech mezi nejširší lidové vrstvy, z nichž sám pocházel a odkud vyrůstaly i jeho příběhy.

Tématem Pravdových prací, které vyšly v letech 1851 až 1853 jako pětisvazkový soubor s názvem "Povídky z kraje", jsou osudy rázovitých postav z vesnice i maloměsta. Spisovatel detailně líčí život na statku i v čeledníku, v kůlně i v hospodě, vykresluje bohaté sedláky, ale i pacholky a děvečky. Dodnes překvapuje věcná charakteristika a téměř dokumentánost, s níž autor kreslí postavy hrdinů. Jsou mezi nimi venkované (Dědeček dudák), řemeslníci (Krejčí Fortunát), studenti (Matka študentů) i učitelé (Učitel ze staré školy). Prvním jeho dílem byla kniha "Dvě svatby najednou". Další je úvaha "Slovo o slečnách a k slečnám", kde nekompromisně bojuje za vyšší vzdělání a zrovnoprávnění českých paní a dívek. V díle "Obrázky z vojny" ukazuje odvážný odpor proti válkám. Kladný poměr k továrnímu dělnictvu a k sociální otázce vyjadřuje "Fabrika v Postupově" z roku 1855 a "David a Jonathan" z roku 1861. Mistra Jana Husa zhodnotil jako vzor čistého charakteru ve spisku "Statek Drahobyly" z roku 1870. Úsilí o rozmnožení českého školství a povznesení hmotného zabezpečení učitelstva je skryto v díle "Rozličné školy a študie". Tak by bylo možno jmenovat další a další knihy s náměty, které mu dal venkov. Je to "Sládek a jeho schovanec", "Zralých Jan si hledá nevěstu", "Na výminku". Jeho líčení venkovského posvícení, hospodských zábav, práce ve stodole, na statku a ve škole jsou nezapomenutelná.

Konec svého života vyplnil usilovnou spisovatelskou prací. Knižně bylo vydáno přes 150 jeho spisů. Když spisovatel 8. prosince 1904 zemřel, byl pohřben za velké účasti obyvatelstva celého sušického kraje na zdounském hřbitově u Sušice. Vděční lidé odhalili mu na jeho paměť desku na rodném domě v Nekrasíně a obce Nová Včelnice a Nekrasín jej jmenovaly po zásluze čestným občanem.